Wool - Hugh Howey (Silo #1)

Moje hodnocení: 3/5

Nezáživnej popis jakžtakž záživných věcí s jakžtakž originální premisou... pokud jste ještě nikdy nečetli/neviděli žádnej postapokalyptickej příběh, kde lidstvo přežívá v nějakým úkrytu. Rozvláčný, dlouhý a místy vyloženě nudný. Plus celkem předvídatelný. A to je dohromady docela blbý kombo.

Pokud jste měli v plánu si tuhle knihu přečíst, neděste se. Na GR je 70000+ hodnocení s průměrem 4.25. Očividně teda není problém v knize, ale ve mně. Už zase. Juch.

V blíže nespecifikovaný budoucnosti je náš svět natolik zamořenej toxickýma látkama, že se lidstvo (pár stovek lidí) muselo uchýlit do podzemního úkrytu - Sila. Což není zas až tak zvláštní vzhledem k tomu, že už dneska si někteří hardcore survivalisti staví něco podobnýho. Zkrátka si představte zhruba sto padesát pater vysokou budovu, ale akorát celou pod zemí. A bez výtahů (o tom později). Jsou tu patra pro hydroponický farmy, byty, nemocnici, kantýnu, šerify, mechaniku, ale i třeba celý IT oddělení. Malý varování - až se budete plahočit 100+ stranama detailního popisu uvedenýho uspořádání, nepřemejšlejte moc nad tím, jestli by to opravdu mohlo fungovat.

And now you see why some facts, some pieces of knowledge, have to be snuffed out as soon as they form. Curiosity would blow across such embers and burn this silo to the ground.

Ač poměrně předvídatelný, mělo to i světlý chvilky. V Silu totíž není všechno tak pěkný, jak se na první pohled zdá. Kdyby bylo, neměli bysme si o čem číst. Udržuje si svou křehkou rovnováhu pomocí nevyřčených zákazů (ve stylu o tom se nemluví), lží a je uvnitř prohnilý. A na to se nabaluje poměrně hutnej příběh plnej konspirací, vražd a snahy přežít v katastrofálních podmínkách. Dokonce to vyvolávalo otázky s mírně politickým podtónem - je lepší bezpečí a lži nebo pravda a potenciální zánik Sila? Byly tu vyloženě perfektní scény, kdy jsem zvědavě otáčela jednu stránku za druhou. Obsah byl zkrátka solidní. Ale varování číslo dvě - dvě z pěti knih, který tvoří pentalogii Wool, jsou jen úvodní a věnujou se popisu života v Silu. Samotný jádro příběhu začíná až od třetí knihy. To jen kdybyste se marně snažili identifikovat hlavní postavu.

The agony of the descent had been a tease, the discomfort of constant movement disguising itself as the fatigue of exercise. But now her frail muscles were really put to work. Each step was something to be conquered. She would lift a boot to the next tread, place a hand on her knee, and push herself another ten inches up what felt like a million feet of spiral staircase.

Mým největším problémem ale byly nekonečný a detailní popisy toho, co postavy dělají. A schodů, který se vinou prostředkem Sila odshora dolů jako had. Jak jsou lidi vyčerpaní při chůzi nahoru nebo dolů. Jak jim stehenní svaly křičí bolestí, jak se napínají a stahují při chůzi nahoru. A dolů. Bylo to klaustrofobický a únavný. Depresivní. Skoro dva měsíce po dočtení si stále dokážu barvitě představit to šílený schodiště. Myslím, že dostalo víc prostoru, než kterákoliv postava. Ale jako film by to mohlo mít tu správnou atmosféru. V hlavní roli: schodiště.

Další dvě série z trilogie Silo si číst nebudu. Jedna se věnuje vzniku Sila, další zase jeho nevyhnutelnýmu pádu. Přečetla jsem si pár recenzí, abych ukojila svou zvědavost, ale nehodlám se prokousávat stovkama stran vaty, kterýma autor svoje psaní doprovází.