sobota 18. října 2014

Týden s Williamem Shakespearem #2

~ Richard II ~
Let us sit upon a ground
And tell sad stories of the death of kings;
How some have been deposed, some slain in war,
Some haunted by the ghosts they have deposed,
Some poisoned by their wives: some sleeping killed,
All murdered.
Musím se přiznat, že můj první dojem z Richarda nebyl zrovna plnej pochopení. Ale je třeba si uvědomit některý historický souvislosti, který Shakespeare očividně očekává, že už dávno víme, a vůbec se o nich nezmiňuje. Richard usedl na trůn po smrti svýho otce už v deseti letech a už od mala se k němu všichni chovali jinak - je přece král a není jako ostatní, může si dělat, co chce. Musel se přetahovat o moc se svým strýcem, kterej dokonce nechal povraždit jeho kamarády. A tak není divu, že z něho nevyrostl zrovna soucitnej král a jeho vnímání okolního světa nebylo moc založený na realitě. Při čtení hry bysme tohle měli mít na paměti. Děj je primitivní, zajímavá je psychologie.

Shakespeare Richarda líčí jako slabýho a marnotratnýho krále, kterej se snadno nechá oblbnout lichotkama lidí, kterýma se obklopuje, a žije tak trochu v iluzi o sobě samým. Se žárlivostí sleduje rostoucí oblibu svýho bratrance Henryho a při první příležitosti ho pošle do exilu. A aby toho nebylo málo, po smrti Henryho otce mu i zabaví veškerej majetek, aby mohl financovat válku v Irsku. Což se mu tvrdě vymstí, protože šlechtici si najednou uvědomí, že ani oni sami nejsou v bezpečí před královýma vrtochama, a v jeho nepřítomnosti se všichni postupně přidávají na stranu vyhnanýho Henryho.

Richard II. = drama queen
V životě jsem ale neviděla tak náladovou a melodramatickou postavu. Je tu pár scén, který podle mě krásně vystihujou Richardovu povahu. Scéna první - Henry obviní jednoho z vévodů ze zrady a vraždy králova strýce a vyzve ho na souboj. Král jim souboj nejdřív zakáže. Král jim nakonec souboj povolí. Počká si, až se všichni sejdou a zatroubí se k útoku, načež souboj zruší. Král pošle oba do exilu, aby se s nima nemusel párat. Na nářky Henryho otce Henryho exil zkrátí. Zkrátka mění svoje názory, jak se mu zlíbí. Příklad druhý - Henryho otec, Richardův stýc, zemře. Král pronese pár smutných slov (přesně dva řádky textu) a pak vysloveně řekne dost už o něm. A vydá rozkaz k zabavení jeho majetku. Ostatní jsou mu ukradení, hlavně že on se má dobře. Takhle bych mohla pokračovat snad s každou Richardovou scénou. Člověk až má chuť si vzít ke sledování týhle komedie popkorn.

Co se týče zpracování, viděla jsem jen filmovou verzi z minisérie The Hollow Crown, kde hlavní roli Richarda II. ztvárnil Ben Whishaw a dokonce za ni získal cenu BAFTA. Podle mě Richarda hraje naprosto dokonale. Kdykoliv byl na scéně, doslova jsem tajila dech, co z něho zase vypadne. Chtěla bych ještě vidět divadelní verzi s Davidem Tennantem v hlavní roli. Slyšela jsem, že jeho král vysloveně působil jako hippie a sklidil spoustu pozitivních ohlasů. Ale nejsem si jistá, že bych za Blu-Ray chtěla vysolit tisícovku.

Závěr: Je tu několik vyloženě skvělých scén a předávání koruny se pro mě stalo jednou z těch nejlepších z celý tetralogie a v duchu jsem Richardovi fandila. Po tom, co si sáhl na dno a probudil se, by mohl bejt dobrým králem. Anebo by spíš padaly hlavy a pak se slavilo. Byl to hodně teatrální král.

Btw, pokud si nejste jistí, jestli je to něco pro vás, zkuste tenhle webkomiks. Celá hra je tam věrně zachycená scénu po scéně a musím říct, že postavu náladovýho krále vystihl dokonale. Vřele doporučuju úplně všem! Už dlouho mě nic takhle nepobavilo.

Co mi tahle hra dala:
  •  Pokud se budu chtít ujistit, že odvádím svou práci dobře, rozhodně se nebudu ptát na názor lidí, kteří se mi snaží podlízat (šéfové v práci, neptejte se svých podřízených)
  • Pokud někoho zradím, budu se pečlivě a hodně dlouho ohlížet přes rameno... karma je svinstvo

~ Rozcestník ~

Žádné komentáře:

Okomentovat