úterý 24. června 2014

Please Ignore Vera Dietz - A.S. King

Moje hodnocení: 3/5

Poměrně kvalitní YA příběh o přátelství, lásce, dospívání a snaze odpustit. A možná i snaze překročit svůj vlastní stín. Na můj vkus to ale bylo moc americký.

Vera Dietz mi na seznamu ležela skoro dva roky. Mezitím hodnocení klesaly a taky jsem došla ke zjištění, že s holkou, která tuhle knihu vychvalovala a přiměla mě tak si ji přečíst, máme naprosto odlišnej vkus. Ale dva roky jsou dva roky a nuda je nuda. Takže jsem si řekla do háje s tím a pustila jsem se konečně do čtení. A no... objektivně musím přiznat, že je to asi jedna z těch kvalitnějších YA knih. Ale osobně mě nechala chladnou.

Is it okay to hate a dead kid? Even if I loved him once? Even if he was my best friend? Is it okay to hate him for being dead?
Charlie je mrtvej. Celý město si šušká o okolnostech jeho smrti (ale tak, aby nám nic neřekli a jen nás napínali jak kšandy). A hlavní vypravěčka Vera ví něco, co ostatní, ani policie, ne. Mohla by očistit Charlieho jméno, ale zarytě mlčí. Ještě mu totiž není připravená odpustit.

Vera je na první pohled obyčejná středoškolačka. A abyste měli rádi tuhle knihu, musíte mít rádi Veru. Celá kniha je postavená na jejím osobním vývoji a děj je jen vedlejší produkt. Prostřednictvím vzpomínek zažíváme její vztah s Charliem, klukem od vedle. Jak spolu vyrůstali jako malý děti, jak byli nejlepší kamarádi, nerozluční. A jak se jejich vztah postupně měnil, až dosáhl bodu, kdy se vzájemně nenáviděli. Skrz její vyprávění a osobní postřehy si musíme postupně sami dávat dohromady skládačku ne o tom, co se stalo Veře, jak by název knihy napovídal, ale Charliemu, na jehož pohřbu se hned v úvodu knihy nacházíme.
Well, if it’s as easy as catching my future from a blood relative, then I guess I’m due to be a drunk, pregnant, dropout stripper any day now.
A přitom Vera není zas až tak obyčejná. Matka ji opustila, když jí bylo dvanáct, a utekla do Las Vegas. Její otec je pro změnu vášnivým zastáncem všelijakých knih typu pomoz si sám a jeho výchovnou metodou je zřejmě upřímnost nade vše. Proto Vera už od svých třinácti ví, že její matka ji porodila v sedmnácti a živila se jako striptérka, že její otec pochází z dlouhý linie alkoholiků. A od svých čtrnácti musela chodit dvacet hodin týdně na brigády. I během školy. A od osmnácti to přerostlo na čtyřicet. Protože vysokou si bude platit sama, prohlásil otec. Učí ji samostatnosti a zodpovědnosti. Měla by mu bejt vděčná.

KEN DIETZ’S SPOILED KID FLOW CHART
Když bych měla posoudit jen tuhle část - vývoj Veřina vztahu s otcem a převyprávění Veřina vztahu s Charliem - tak autorka odvedla prvotřídní práci. Dokázala si udržet můj zájem a nic nám "neřekla", ale všechno ukázala prostřednictvím situací a dialogů. Bylo to hořkosladký. Perfektní. Navíc jsem vysloveně milovala moudra, který ze sebe Veřin táta vypouštěl. Zabila bych ho, kdyby to byl můj táta, ale jeho moudra jsem milovala. A Vera byla jako hlavní hrdinka uvěřitelná. Nebyla to žádná pipina a zároveň se chovala přiměřeně svýmu věku.

Kdybych ale měla hodnotit ten zbytek - záhadný okolnosti Charlieho smrti a příběh "teď" - tak musím říct, že jsem zklamaná. Příběh teď zahrnuje Veřino randění s 23 letým klukem z práce (táta: omg, ten je tak starej, je to pedofil, vždyť je ti jen osmnáct! zakazuju ti s ním chodit!; já: wtf?!), Veřiny halucinace, kdy vidí tisíce dvourozměrných Charliů (já: wtf?!!!), mluvící pagodu (ano, ten neživej objekt, co slouží jako místní sleziště mladých, kde se můžou nerušeně ochmatávat nebo chlastat... a zase, w.t.f.), Charlieho ducha mluvícího ze záhrobí (vzdávám to, už mě nic nepřekvapí) a rozuzlení záhady Charlieho úmrtí, který bylo zklamáním roku.

Autorka se do knihy pokusila nacpat až moc pro mě naprosto cizích věcí. Drogy, vražda, domácí násilí, pedofil (a ne Veřin přítel), nadpřirozeno... sorry, nemůžu se s Verou ztotožnit, protože moje střední byla zcela všední. U nás se tak maximálně rekreačně hulila tráva, ale nikomu kvůli tomu nepřeskočilo. A tady jsou všichni středoškoláci šílení.

Pokud se rozhodnete knihu přečíst, čtěte ji kvůli Veřinu vztahu s otcem a s Charliem. Stojí to za to. Nečtěte ji kvůli tomu, abyste zjistili, co se stalo s Charliem. Byli byste asi zklamaní. A už vůbec ji nečtěte s očekáváním romance. Láska tu je, romance nikoliv.

Žádné komentáře:

Okomentovat