Geniální nebo jetý, podle toho, v jaký jste zrovna náladě a jak se na to podíváte. Kombinace hodně inteligentního kluka, co rád nad věcma skutečně přemejšlí, a jeho psychický nestability na vás už tak prostě působit musí.
Tuhle knihu jsem už zmínila ve svých nedávných objevech. Jedná se o poměrně novou knihu, která vyšla teprve tenhle srpen. Neměla jsem se tak při výběru o moc co opřít. Jen popisek zmiňující kombo vražda a sebevražda a hrstku recenzí, který všechny tvrdily, že je to smutný a/nebo geniální. Přiznávám, udělala jsem si dopředu určitou představu o tom, jaký to bude. Ale myslím, že cokoliv bych četla, by mě nepřipravilo na šok v podobě knihy Forgive me, Leonard Peacock. A vsadím se, že teď máme každej na mysli jinej druh šoku :)
Leonard Peacock byl vždycky tak trochu divnej. Nezapadal mezi svoje spolužáky, kteří měli v hlavě hlavně romanci a pěkný oblečení. Leonard nad věcma rád přemejšlí. Nejčastějc tráví čas u svýho starýho souseda Walta koukáním na černobílý filmy s Humphrey Bogartem. Miluje hodiny o holocaustu a polemizování o etických otázkách (např. jestli byli nacisti opravdu v jádru špatní lidé nebo je k tomu jen přinutily okolnosti a jak bysme se zachovali my na jejich místě). Zbožňuje Hamleta a dokáže ho citovat zpaměti. Občas vynechá školu, aby na ulicích špehoval nešťastný lidi ve snaze zjistit, co ho v dospělosti čeká. Vynechává svůj oběd, aby mohl poslouchat svýho spolužáka hrát na housle (za což mu navíc platí). Nebo polemizuje o bohu s farářovou dcerou, protože se jí chce dostat do kalhot. Občas se neubráníte prozření, že Leonard je fakt divnej. Ne jen nepochopenej.
Celá kniha se soustředí na Leonardův jeden den. Konkrétně na jeho osmnáctý narozeniny, kdy ráno vstane, oškube si vlasy (a strčí je do ledničky jako dárek pro matku), zabalí čtyři dárky pro čtyři lidi, na kterých mu záleží, a pak si zabalí svůj vlastní dárek - pušku, se kterou večer zastřelí svýho bejvalýho nejlepšího kamaráda a potom sám sebe.
Zní to geniálně a líbivě. To byl taky důvod, proč jsem se po týhle knize hned vrhla. Ale hned ze začátku jsem byla jedno velký wtf?! Leonard rozhodně není snadnej vypravěč. Styl jeho vyprávění mi tak trochu připomínal moje zápisky v deníku - všemožný myšlenky bez ladu a skladu, skáče se od jedný k druhý. Obzvlášť první třetina byla k nevydržení. Měla jsem chuť to dropnout a někam zahodit. U každýho druhýho odstavce byly poznámky pod čarou, kde měl Leonard potřebu odbočit od tématu a sdělit nám něco, co ho v tu chvíli zrovna napadlo. Nepřeháním - poznámek je celkem sedmdesát! Z toho je většina aspoň na půl strany, některý i na vícero stran. Těžko se v tom orientovalo a nabyla jsem dojmu, že je autor sice geniální osobnost (hodně přemejšlí), ale asi musel bejt sjetej, když tohle psal.
Ale pak se to nějak zlomilo a příběh začal bejt i jinde než jen v Leonardově hlavě a doopravdy se mi to začalo líbit. Jen mě čekala další rána v podobě konce. Rozum mi říká, že je to tak skvělý, že bylo řečeno všechno potřebný, ale moje přízemní dušička by si přece jen přála trochu víc.
Nakonec musím souhlasit s ostatníma recenzentama a jejich tvrzením, že je to smutný (Leonard je prostě tragéd) a/nebo geniální. Pokud máte rádi alternativní témata a styly psaní, máte otevřenou mysl a spoustu trpělivosti, pak bych vám tuhle knihu rozhodně doporučila. Určitě nebudete litovat (když přežijete a zorientujete se v první půlce).
Leonard Peacock byl vždycky tak trochu divnej. Nezapadal mezi svoje spolužáky, kteří měli v hlavě hlavně romanci a pěkný oblečení. Leonard nad věcma rád přemejšlí. Nejčastějc tráví čas u svýho starýho souseda Walta koukáním na černobílý filmy s Humphrey Bogartem. Miluje hodiny o holocaustu a polemizování o etických otázkách (např. jestli byli nacisti opravdu v jádru špatní lidé nebo je k tomu jen přinutily okolnosti a jak bysme se zachovali my na jejich místě). Zbožňuje Hamleta a dokáže ho citovat zpaměti. Občas vynechá školu, aby na ulicích špehoval nešťastný lidi ve snaze zjistit, co ho v dospělosti čeká. Vynechává svůj oběd, aby mohl poslouchat svýho spolužáka hrát na housle (za což mu navíc platí). Nebo polemizuje o bohu s farářovou dcerou, protože se jí chce dostat do kalhot. Občas se neubráníte prozření, že Leonard je fakt divnej. Ne jen nepochopenej.
Celá kniha se soustředí na Leonardův jeden den. Konkrétně na jeho osmnáctý narozeniny, kdy ráno vstane, oškube si vlasy (a strčí je do ledničky jako dárek pro matku), zabalí čtyři dárky pro čtyři lidi, na kterých mu záleží, a pak si zabalí svůj vlastní dárek - pušku, se kterou večer zastřelí svýho bejvalýho nejlepšího kamaráda a potom sám sebe.
Zní to geniálně a líbivě. To byl taky důvod, proč jsem se po týhle knize hned vrhla. Ale hned ze začátku jsem byla jedno velký wtf?! Leonard rozhodně není snadnej vypravěč. Styl jeho vyprávění mi tak trochu připomínal moje zápisky v deníku - všemožný myšlenky bez ladu a skladu, skáče se od jedný k druhý. Obzvlášť první třetina byla k nevydržení. Měla jsem chuť to dropnout a někam zahodit. U každýho druhýho odstavce byly poznámky pod čarou, kde měl Leonard potřebu odbočit od tématu a sdělit nám něco, co ho v tu chvíli zrovna napadlo. Nepřeháním - poznámek je celkem sedmdesát! Z toho je většina aspoň na půl strany, některý i na vícero stran. Těžko se v tom orientovalo a nabyla jsem dojmu, že je autor sice geniální osobnost (hodně přemejšlí), ale asi musel bejt sjetej, když tohle psal.
You’re different. And I’m different too. Different is good. But different is hard. Believe me, I know.Leonard taky není moc líbivá osobnost (hlavně ze začátku). Přišel mi jako typickej teenager, kterej svoje problémy považuje za nepřekonatelný a musí se proto zabít. Všichni okolo jsou podle něj blbci (überkreténi, miluje slovo über) a neustále má škodolibou radost z toho, jak budou všichni v šoku a cítit se jako idioti (überidioti), až další den zjistí, že se zastřelil. A přitom jsem nabyla dojmu, že si hledá záminky, proč se nezabít - jen kdyby mu Walt popřál k narozeninám, tak by se nezabil, kdyby mu zavolala matka, tak by se určitě nezabil...
Nakonec musím souhlasit s ostatníma recenzentama a jejich tvrzením, že je to smutný (Leonard je prostě tragéd) a/nebo geniální. Pokud máte rádi alternativní témata a styly psaní, máte otevřenou mysl a spoustu trpělivosti, pak bych vám tuhle knihu rozhodně doporučila. Určitě nebudete litovat (když přežijete a zorientujete se v první půlce).
Žádné komentáře:
Okomentovat