pondělí 26. srpna 2013

The Drowned Cities - Paolo Bacigalupi (Ship Breaker #2)

Moje hodnocení: 2.5/5

Postapokalyptická dystopie, která sice měla všechny správný ingredience, ale ke konci ve mně vyvolávala nutkáni se zeptat a co jako?

Už když jsem před časem na tuhle knihu poprvý narazila, měla jsem svý pochyby. Protože i když je hodnocení na GR často naprosto zcestný, přece jen 3.8 není nic moc. Přesto jsem se těšila, že to bude něco jinýho, než normálně čtu. Nejspíš za to mohly některý nadšený recenze, možná zmínka o reálnosti, verbování dětí do armády a vymývání mozků. Dalo by se říct, že jsem do týhle knihy vkládala dost velký naděje a to nikdy není dobrý.

Máme tu postapokalyptickou futuristickou dystopii - po globálním oteplování stouply hladiny moří a zatopily většinu měst. Suroviny jsou vzácný a všude zuří civilní války. Někteří, jako například Číňani, kteří z toho vyvázli celkem dobře, se snažili ostatním zemím pomáhat. Posílali suroviny, lidi, který by místní lidi naučili, jak přežít, stavěli nemocnice, celý města od začátku... Ale nakonec to taky vzdali. Protože lidi ze Zatopených měst o pomoc nestáli. Je tu kopa politických frakcí, který se vzájemně vraždí pro důvody, který si už ani nikdo nepamatuje. Jeden vůdce padne, aby ho hned vystřídal jinej. Do svých řad násilně verbujou děti a učí je zabíjet. Viděli jste někdy film Krvavý diamant? Jo, tak přesně takový to je. Jedna velká destrukce, kde se lidi zabíjejí pro zábavu, z nudy nebo prostě jen proto, že jsou sjetí.
An eye for an eye makes the whole world blind.
V tomhle světě se odehrává příběh několika lidí. Mladý Mahlie, napůl Číňanky a napůl holky ze Zatopených měst. Kvůli svýmu vzhledu je veřejným nepřítelem číslo jedna, protože všem připomíná, co ztratili, když si Čína zabalila svých pět švestek a zlomila nad nima hůl. Vesničani se k ní chovají jako k odpadu a vojáci z jednotlivých frakcí ji mají jen za lovnou zvěř. Není proto divu, že Mahlia sní o tom dostat se ze Zatopených měst pryč. Dále je tu Mouse, kterej byl naverbovanej jednou z frakcí. Snaží se z něho udělat vojáka, i když by Mouse nejradši ostatním pomáhal a stavěl se na stranu slabších. Je tu taky Ocho, seržant v jedný z frakcí, kterej je v jádru docela dobrej člověk, ale okolnosti ho nutí páchat zvěrstva. A v neposlední řadě Tool, geneticky upravenej člověk, kterej má DNA tygra, psa, hyeny a kdo ví čeho ještě. Tool a jemu podobní jsou uměle šlechtění, aby vytvořili zabijáka s věrností psa. Tool se ale vymyká ostatním, protože odmítl pro svýho pána zemřít, a teď je na útěku.

Rozum mi říká, že to bylo fajn, mělo to všechno, co mám ráda - dystopie, kde se civilizace zhroutila, lidi, který jsou různě křížený se zvířatama, aby se vytvořila nová rasa, pohled na poměrně nesmyslnej konflikt z různých úhlů, morálně šedý postavy, akce, smrt... a přesto jsem se po většinu času nehorázně nudila. Nechtělo se mi to číst, nemohla jsem se dočkat, až budu na konci... Něco tomu prostě chybělo a mně to přišlo jen jako podivnej mišmaš událostí, který spolu moc neladily.

Jedním z problémů je nevyrovnaný tempo a nedostatečně propracovaný postavy. Kupříkladu skoro celá první půlka knihy je o ničem, pak to zase začne bejt akční až moc a teprve tehdy se začnou odvíjet jednotlivý příběhy. Je tu kopa postav, která v tak krátkým úseku nemůže mít moc prostoru, abych si k nim vytvořila nějak silnější vztah a záleželo mi tak na tom, co se s nima děje. Kdyby se autor zaměřil na míň postav, udělal by líp.

Stejně tak mě rozčilovala autorova nedostatečná fantazie při výběru jmen a charakterových rysů, která mi ze všech ostatních postav udělala jeden velkej guláš. Byl tu Sayle, Stern, Stork, Slim nebo Soa - to, že všichni byli v jedný frakci (a úplně stejní kreténi) k jejich rozlišení moc nepomohlo. A šéfem jejich úhlavních nepřátel byl generál Sachs. Kterej se tu sice neobjevil ani jednou, ale zato byl hodně často vzpomínanej. Pokaždý, když se někdo z nich zmínil, marně jsem se ptala to je zase kdo?
“Why do they keep fighting?” Mouse had asked once. “Wouldn’t it be easier to just stop? Everyone would make more money.”
Mahlia had almost laughed at that. He was basically repeating what her own father had said every night for years.
“They’re stupid and crazy,” she’d said.
But Doctor Mahfouz had shaken his head. “Not crazy. More like… rationally insane. When people fight for ideals, no price is too high, and no fight can be surrendered. They aren’t fighting for money, or power, or control. Not really. They’re fighting to destroy their enemies. So even if they destroy everything around them, it’s worth it, because they know that they’ll have destroyed the traitors.”
“But they all call each other traitors,” Mouse had said.
“Indeed. It’s a long tradition here. I’m sure whoever first started questioning their political opponents’ patriotism thought they were being quite clever.”
Mělo to vlastně víc chyb než kladů a hrozně mě to mrzí. Nejen kvůli času, kterej jsem tomu věnovala, ale proto, že tahle kniha měla na mnohem víc. Byla tu spousta pěkných myšlenek, který ale zůstaly nevyužitý. Od tohohle autora si možná v budoucnu ještě něco přečtu, ale bude to jen s velkým váháním.

Žádné komentáře:

Okomentovat