I když, co se obsahu týče, tohle fantasy nepřináší nic závratně originálního, jednoznačně boduje s pestrou škálou výrazných postav, který si rozhodně s nikým nezaměníte.
Občas mi to nedá a podlehnu zvědavosti, nebo nostalgii či co to je, a pustím se do čtení svých starých srdcovek, na kterých jsem ujížděla kdysi dávno, ať už na základce, na střední nebo v prvních letech vysoký. Většinou jsem pak zklamaná, protože jsem přece jen myšlenkově jinde, a pokud se mi kdysi dávno líbila Včelka Mája, neznamená to, že bych se na ni s nadšením dívala i dneska (i když jsem v pokušení zkusit Ferdu Mravence, mám dojem, že tam byla zlá blonďatá beruška, která nechala Ferdu zbičovat; třeba ty pohádky nebyly zas až tak marný).
Jak to dopadne u konkrétních knih, už mám ověřený. Ale co takhle oblíbenej žánr? Po většinu svýho dospívání jsem milovala klasický fantasy. Ne ty paranormální věci, se kterýma se v poslední době roztrhl pytel. Prostě klasický fantasy, kde jsou kouzelníci, bojovníci, dobrodružství, úkoly a záhady. Takovej ten zdánlivě prostej příběh, kterej se ale v průběhu čtení začne víc komplikovat a nakonec prostí hrdinové zachraňujou svět. Zní to naivně, ale když se najde schopnej autor, kterej to dokáže dobře zpracovat, tak je o jízdu postaráno, protože tenhle žánr je omezenej jen autorovou fantazií. Může se tu stát naprosto cokoliv a je tu větší šance než u kterýhokoliv jinýho žánru, že kniha bude originální, nepředvídatelná, zkrátka naprosto úžasná. Takže o čem že tahle kniha je? A je originální, nepředvídatelná a naprosto úžasná?
Hned na začátek musím říct, že se jedná o sérii zatím šesti knih. Jestli bude autorka pokračovat dál, vůbec netuším a myslím, že ani ona ne. A jak už to s prvníma dílama bejvá, málokdy mívají solidní konec a spíš jsou jen cosi jako úvod do celýho příběhu a světa, ve kterým se všechno odehrává. Ani tahle série není výjimkou.
Máme tu dva hlavní hrdiny - Aleca a Seregila - kteří se seznámí za poměrně akčních okolností. Alecovi je teprve šestnáct a už je sirotek. Navíc ho neprávem uvězní, mučí a na konci ho čeká otroctví. Ve vězení se ale potká se Seregilem, kterej mu pomůže utýct. Při útěku se Alec prokáže natolik, že se Seregil rozhodne z něho udělat svýho učně. Ale na otázky, co je vlastně jeho řemeslo, odpovídá jen vyhýbavě. Seregil je totiž enigma, jednou pózuje jako arogantní bard, jindy zase jako znetvořenej stařec, občas jako mladá šlechtična. Čas od času se někam vloupá, baví se s podivnýma lidma, ovládá různý triky a hlavně je bezedná studnice fascinujících příběhů o okolním světě. Tuším, že všem už došlo, co je Seregil zač.
A ano, i tady je klasická zápletka ve stylu zdánlivě prostej příběh se komplikuje a obyčejní hrdinové zachraňujou svět. Nebo aspoň království. Nejsou tu sice trpaslíci, víly nebo elfové, ale je tu rasa, která by se za elfy klidně mohla vydávat - dlouhověcí, krásní, se sklony k magii. O originalitě tu teda nemůže bejt řeč. Ale nezoufejte, vždycky záleží na zpracování. Líbilo se mi, že oproti většině fantasy, kde hrdinové spoléhají hlavně na svoje meče, případně kouzla, Seregil s Alecem se z většiny svízelných situací pokouší dostat pomocí rozumu, lsti nebo improvizací. Až teprve když všechno ostatní selže, použijou hrubou sílu. Působí to tak nějak... inteligentně a veškerý jejich dobrodružství mě baví mnohem víc, protože to působí dojmem, že bych něco podobnýho dokázala i já (haha) a že naše hlavní postavy nejsou neuvěřitelní superhrdinové, kteří svý nepřátele kosí jako mouchy, ale obyčejní lidé.
Za velký plus považuju i to, že tohle je jedna z málo knih, ve který pro mě nebyly matoucí zeměpisný nebo dějepisný informace. Nenávidím zeměpis a dějepis a proto většinou, když na mě autoři hodí hromadu informací o svým světě, neúčinně se ode mě odrazí a já jen dál matně tápu nad tím, ve který části země nebo i třeba jen budovy, se nacházíme. Stejně tak je to s popisnýma scénama. Někdo mi popisuje, jak něco vypadá, a já jen marně uvažuju, jestli se bavíme o krajině nebo o lidech. Tak hrozný to se mnou je. Tady se ale autorce povedlo mi nějakým zázračným způsobem nenásilně předat informace o dějinách místního světa, o jeho lidech, zvyklostech i geografii. Stejně tak jsem například při scénách, kdy Seregil hledá skrytý pasti, tajný dveře nebo mechanismy, úplně viděla daný prostory do nejmenších detailů.
Takže proč jen trojka? Protože mě to při čtení až na pár výjimek nechávalo chladnou. Nedá se říct, že by mě to nebavilo. Občas se mi i u některých scén tajil dech. Ale jako celek mě to nijak nenadchlo. Myslím, že mi tam chyběl humor, sarkasmus, prostě něco, co by z toho nedělalo takový těžkopádný čtení. Kéž by to bylo trochu svižnější, bylo to totiž zajímavý. Další díl si ale určitě přečtu, slyšela jsem totiž, že první dva díly jsou v podstatě jedna kniha - začátek a konec příběhu - další díly že se už dají číst samostatně. Takže i to je možná důvodem, proč mě to zatím nijak nenadchlo. Jak byste se asi cítili, kdyby vám v půlce čtení někdo sebral knížku a řekl, že je konec? Přesto si ale myslím, že tenhle žánr už asi není pro mě. Při čtení jsem se nemohla zbavit pocitu, že kdybych tuhle knihu četla tak před pěti lety, líbila by se mi mnohem víc.
Takže proč jen trojka? Protože mě to při čtení až na pár výjimek nechávalo chladnou. Nedá se říct, že by mě to nebavilo. Občas se mi i u některých scén tajil dech. Ale jako celek mě to nijak nenadchlo. Myslím, že mi tam chyběl humor, sarkasmus, prostě něco, co by z toho nedělalo takový těžkopádný čtení. Kéž by to bylo trochu svižnější, bylo to totiž zajímavý. Další díl si ale určitě přečtu, slyšela jsem totiž, že první dva díly jsou v podstatě jedna kniha - začátek a konec příběhu - další díly že se už dají číst samostatně. Takže i to je možná důvodem, proč mě to zatím nijak nenadchlo. Jak byste se asi cítili, kdyby vám v půlce čtení někdo sebral knížku a řekl, že je konec? Přesto si ale myslím, že tenhle žánr už asi není pro mě. Při čtení jsem se nemohla zbavit pocitu, že kdybych tuhle knihu četla tak před pěti lety, líbila by se mi mnohem víc.
Žádné komentáře:
Okomentovat