neděle 12. května 2013

Wolves of the Calla - Stephen King (The Dark Tower #5)

Moje hodnocení: 3.5/5

Váhala jsem, tak dlouho jsem váhala, jaký hodnocení tomuhle pátýmu dílu dát. Po dočtení dílu číslo 4.5 jsem byla tak nějak nabuzená a plná naděje, že se autor snad konečně zase probere a začne psát aspoň trochu normálně... tak jako před tím pošahaným čtvrtým dílem, kde se snad rozepisoval o každým kameni u cesty, každým člověku a každý myšlence. Tak jako dřív, kdy děj příjemně odsejpal, byl originální a nepředvídatelnej a některý souvislosti a zvraty mě kolikrát dokázaly nadšením zvednout ze židle. Věřila jsem tomu tak moc, že jsem si nedala vůbec žádnou pauzu mezi dílama a vrhla jsem se hned na tenhle. Chyba lávky. Autor se možná poučil, ale v týhle fázi to zřejmě ještě nebylo.
“Mayhap it’s time to say no.”
V týhle pátý části naše parta pistolníků narazí na vesnici jménem Calla Bryn Sturgis. Tamnější obyvatelé mají už pár století problém s "Vlky", kteří vždycky jednou za generaci přijedou na koních a seberou jim děti. Vždycky vezmou jen jednoho sourozence z každých dvojčat a po pár dnech je vrátí zpátky. A tyhle děti se vrací jako naprostí idioti a v dospívání povětšinou zemřou v krutých bolestech. Jen málokdo z obyvatel Cally nemá bratra nebo sestru, kterým by se tohle nestalo. Ale už se nechtějí dál vzdávat svých dětí a rozhodnou se těmhle Vlkům postavit za pomoci pistolníků na odpor. Stejně tak pro pistolníky v Calle čeká jedno překvapení v podobě tamního faráře, kterej pochází z New Yorku. Otec Callahan navíc zná možnost, jak se dostat na kterýkoliv místo ve kteroukoliv dobu...

Líbilo se mi, jak byl tenhle díl komplikovanej a že to nebylo jen o připravovaným boji s Vlkama. Byl tu vyprávěnej příběh otce Callahana, kde se ukázalo, že hrál významnou roli v osudech našich pistolníků. Zároveň Susannah konečně doplatila na tu tehdejší noc, kdy tahali Jakea do jejich světa, a její střetnutí s démonem. Rolanda zase začala trápit artritida a je si vědomej, že nejspíš do roka nebude schopnej pohybu. Čas na nalezení Temný Věže se krátí. Zároveň se dozví, že newyorskej ekvivalent jejich Temný Věže je v ohrožení, a plánujou, jak ho zachránit. A při tom všem je v Calle zrádce, kterej spolupracuje s Vlky...
“Holy shit,” Eddie said. “It’s the Pied Piper of Hamelin.”
Tohle všechno na nás hned ze začátku vybalili a já jen zírala, jak to začínalo bejt všechno složitě propletený. Asi tenhle příběh začínám milovat. Líbí se mi, jak všechno začíná souviset se vším. Jak je tu spousta referencí, který se zdají naprosto nesourodý, ale kupodivu dohromady nějak fungujou. Jen tady to byly Hvězdný války, Krysař, Van Helsing, Harry Potter nebo Marvelovskej Doktor Zkáza. Stejně tak jsem si při čtení vzpomněla na Vetřelce nebo na jeden film, kde čtený příběhy ožívaly (nemůžu si vzpomenout na jméno, kdyby někdo věděl, tak sem s ním). A věřím, že mi spousta referencí unikla jen proto, že jsem danej film nebo knihu neviděla nebo nečetla. Zkrátka spousta věcí dohromady a já byla nadšená.
Time, Eddie had decided during this period, was in large part created by external events. When a lot of interesting shit was happening, time seemed to go by fast. If you got stuck with nothing but the usual boring shit, it slowed down. And when everything stopped happening, time apparently quit altogether. Just packed up and went to Coney Island. Weird but true.
Ale! Je tu jedno obrovský ale. Začínám nenávidět Kingův styl psaní. Je to všechno strašně dlouhý! A tak zatraceně pomalý! Taky mi hrozně vadí jeho spoilerovej styl vyprávění ve stylu Červená Karkulka se vypravila do lesa, ale to ještě netušila, že potká vlka. Kterýho mimochodem potká až na konci knihy. Hrozně mi to hejbe žlučí a kolikrát mám chuť v takových chvílích přestat číst a jednoduše si přečíst konec, ať mám to trápení za sebou. Ale co mě nejvíc nakrklo, byl fakt, že nějakých 700+ stran řeší příchod Vlků, aby se pak samotnej boj odbyl za nějakých 40 stran. Hroznej nepoměr.

Když bych to shrnula, tak příběh mě stále drží přilepenou ke knize. Je podle mě jednoduše geniální a ještě jsem se s ničím podobným nesetkala. Ale nekonečný stránky s pomalu se hejbajícím dějem jsou pro mě utrpením.

Žádné komentáře:

Okomentovat