sobota 30. března 2013

The Dark Tover #2-4 - Stephen King

#2 - The Drawing of the Three

Moje hodnocení: 4/5

Po extrémně slibným startu v podobě prvního dílu, o kterým se zmiňuju tady, jsem se nedočkavě vrhla na další díl. Pokud jsem si ale do tý doby myslela, že netuším, která bije, a tady se to dozvím, tak jsem byla na velkým omylu. Tenhle díl vyvolal jen další vlnu otázek. Ale to, čím tahle kniha hlavně překypovala, je šok faktor ;)

Na konci předchozího dílu Roland, náš pistolník, konečně dostihl tajemnýho muže v černým. Ten mu prozradil, že při cestě za svým úkolem, kterým je najít Temnou Věž, potřebuje tři společníky. A tahle kniha začala šokem, že asi uběhly století od minulý knihy. A Roland to bral jako dlouhej sen. Pak přišel další šok, že ho nenávratně zmrzačili a začal umírat. Pak další v podobě dveří uprostřed pláže vedoucích do našeho New Yorku osmdesátých let. Vedoucích konkrétně do Eddieho hlavy. Rolandova budoucího prvního společníka - závisláka na heroinu.
“Well,” Eddie said, “what was behind Door Number One wasn’t so hot, and what was behind Door Number Two was even worse, so now, instead of quitting like sane people, we’re going to go right on ahead and check out Door Number Three. The way things have been going, I think it’s likely to be something like Godzilla or Ghidra the Three-Headed Monster, but I’m an optimist. I’m still hoping for the stainless steel cookware.”
Jak už v podstatě název naznačuje, celá kniha se točí kolem toho, jak si Roland pomocí tajemných dvěří, který vedou do našeho světa, "tahá" svoje tři společníky. Všechny dveře vedou do New Yorku ale v různých dobách. Tenhle zvrat jsem rozhodně nečekala a hned ze začátku jsem byla nadšená. Bylo to jako ten film V kůži Johna Malkoviche tak trochu šmrnclej filmem Návrat do budoucnosti. Ještě nikdy jsem nečetla sérii, která by mi připomínala tolik skvělých věcí dohromady. Obzvlášť, když se na první pohled zdají neslučitelný. Bylo to originální a bavilo mě to. Ale výběr těch dalších dvou mě už bohužel trochu nudil, i když to byla místy skoro komedie. A konec mi přišel divnej, jako bych vynechala kapitolu. Byl pro mě jedno velký wtf?! takže v podstatě další šok :)

Za zmínku ještě rozhodně stojí, že pokud jsem u předchozího dílu tvrdila, že v originále by se do toho měli pustit jen aspoň středně pokročilí angličtináři, tak tady musím svoje tvrzení poupravit. Jedna z postav mluví vyloženě jako prase. Mně osobně se to líbí, už dlouho jsem si neužívala jazyk jako tady a nevěřím, že by ho sebelepší překladatel dokázal zachytit. Ale na druhou stranu si myslím, že to bude některým čtenářům dělat potíže. Malá ukázka:
Loaded! Fucker be loaded! You goan do this young cocka-de-walk first, and dat Really Bad Man be wakin up and you goan give him one big grin—smile honeychile so I kin see where you is—and den you goan clean his clock somethin righteous.

#3 - The Waste Lands

Moje hodnocení: 4/5
All right, let’s talk about this Tower. Finally, once and for all, let’s talk about it—what it is, what it means, and, most important of all, what happens to us when we get there.
Během čtení třetího dílu jsem už konečně začala pomalu tušit, co to ta Temná Věž je a proč se ji Roland snaží najít. Celkově jsem si už o tomhle světě udělala určitou představu, kterou mi doufám další díly jen potvrdí. Ale žádný strachy, rozhodně to neznamená, že by se záhadnost vytratila. Je to jako když se díváte na nějakej postapokalyptickej film a je vám jasný, že došlo k nějaký tragédii. Nevíte ale proč. Byla to nějaká přírodní katastrofa? Nebo planetu zničili lidi v nějaký nukleární válce? Možností je spousta.

Stejně jako v předchozích dílech jsem ani týhle knize nemohla dát plnej počet. Chvilky nudy (Roland se snaží ze svých společníků vytrénovat pistolníky, Eddie vyřezává, zdlouhavý vyprávění o událostech, který už víme) se střídají s chvilkama nadšení (Roland je určitě kyborg! pomalu přichází o rozum)... jo, začátek byl super, ale spousta věcí tu byla rozepsaná až zbytečně detailně. Je to stále zajímavý, nepředvídatelný a originální, ale stejně i tak - zdlouhavý.
There was a boy.
There was no boy.
Was.
Wasn’t.
Was—
A ani tady si neodpustím jednu malou poznámku. Od všech příběhů vyžaduju logiku. Uvěřitelnost vem čert, ale na logiku si potrpím. Ještě jsem se pořádně nesetkala s příběhem, kde je cestování do budoucnosti nebo minulosti, kterej by se nějak rozumně vypořádal se všema možnýma paradoxama - nemůžu sestrojit stroj času, abych změnila něco ve svý minulosti, protože když to udělám, tak nebudu mít důvod sestrojit stroj času a tím pádem se do minulosti ani nedostanu a budu chtít sestrojit stroj času... a tak neustále dokola. Až tady jsem konečně narazila na seriózní (a originální) pojetí tohohle problému. A musím říct, že tahle část mě bavila asi nejvíc.

#4 - Wizard and Glass

Moje hodnocení: 3.5/5

Ještě než jsem tuhle knihu začala číst, slyšela jsem zvěsti o tom, jak je to ta nejhorší kniha z celý série. Jak je nudná, vleklá a prostě... špatná. Po dočtení nemůžu říct, že bych s takovým hodnocením souhlasila, ale v jednom pravdu rozhodně mají - tahle kniha je psaná tak detailně a zdlouhavě, že jsem měla nutkání přeskakovat stránky.
True love, like any other strong and addicting drug, is boring — once the tale of encounter and discovery is told, kisses quickly grow stale and caresses tiresome… except, of course, to those who share the kisses, who give and take the caresses while every sound and color of the world seems to deepen and brighten around them. As with any other strong drug, true first love is really only interesting to those who have become its prisoners.
Autor si zřejmě řekl, že je načase prozradit nám něco víc o Rolandovi, a tak nám v týhle knize vypráví příběh o jeho dětství - jak se z něho stal pistolník a o jeho první lásce. Nevím, co o týhle knize říct, aby to nevyznělo špatně. Příběh byl pěknej, i když to bylo spíš YA než to, co jsem čekala. Ale jak sám autor píše - příběhy o tý pravý lásce zajímají jen ten zamilovanej pár. Byla tu ta náctiletá osudová láska až za hrob a mně to hrozně lezlo na nervy. Ale děsně. Já jim věřím, že to tak cítí, sama jsem byla v pubertě, ale stejně se nemůžu ubránit údivu nad tím, jak můžou bejt tak blbí...

Kdyby to bylo jen o týhle lásce, nejspíš bych to vzdala a knihu zase zaklapla. Rolandovi bylo teprve čtrnáct, když ho jeho otec "uklidil" z cesty blížící se válce a poslal ho na východ v utajení společně s jeho dvěma kamarádama. Tady, na kraji světa v naprostým zapadákově, měli bejt v takovým bezpečí, jak to jen šlo. Ale nic není tak, jak to vypadá. Tohle městečko je prohnilý zrádcema a Roland s nima začne hrát nebezpečnou hru, která skončí tragicky na všech frontách. Tohle byla část, která mě držela při čtení a kterou jsem s napětím četla. A taky jedinej důvod, proč to má ode mě tak vysoký hodnocení.


Když bych to shrnula, příběh se zatím odvíjí zajímavě a hlavně nepředvídatelně a stále nemám tušení, jak to dopadne nebo kterým směrem se to bude odvíjet dál. Bohužel se to ale čte s každou knihou hůř a hůř. Každej díl je o něco delší (tenhle poslední měl skoro 900 stran, zatímco první jen něco málo přes 200), jenže to neznamená, že se tam toho děje víc - tyhle strany navíc jsou jen plný vleklých vět o ničem. Je to plný detailů, který by si autor mohl klidně odpustit.

Žádné komentáře:

Okomentovat