středa 19. prosince 2012

The Island - Lisa Henry

Moje hodnocení: 4.5/5

Tak trochu psychologickej příběh o hledání hranice mezi nečinností a zločinem, o tom, kdy přestáváme bejt dobrým člověkem a stává se z nás zrůda.

Nedívejte se na tu obálku! Ale vážně! Já jsem to udělala a po přečtení shrnutí jsem nabyla naprosto mylnýho dojmu, o čem že to bude. Řekla jsem si, že na něco takovýho nemám náladu a to i přes to, že mi kamarádka, se kterou mám skoro identický názory, řekla, že to bylo neočekávaně dobrý. Kdybych se tehdy nedívala na obálku a neutvářela si dopředu nějaký názory, nejspíš bych se do toho pustila mnohem dřív. Nejradši bych si nafackovala, že jsem čekáním promrhala víc jak půl roku.
A beautiful boy, a beautiful beach, a beautiful moonlit night, and it was a travesty.
Hlavním vypravěčem je Shaw, kterej právě přistál na soukromým ostrově v Pacifiku, aby prodal kradenej obraz Vornisovi, jednomu z nejnebezpečnějších bossů podsvětí. Shaw má ambice a plán, na kterým pracoval posledních šest let - využít Vornise, aby získal cenný kontakty. A je odhodlanej toho dosáhnout za každou cenu, i kdyby měl jít přes mrtvoly. Dokud mu Vornis neukáže svou nejnovější hračku - zajatýho člena americký protidrogový jednotky, kterýho poslední dva měsíce znásilňoval, týral a mučil.
You lie down with dogs, you get up with fleas.
Upřímně, když jsem se dostala až sem, myslela jsem si, že vím, jak to bude pokračovat a byla jsem trochu zklamaná a otrávená. Čekala jsem, jak Shaw hodí všechno za hlavu a pokusí se kluka zachránit. Proto jsem nebyla ani trochu připravená na to, že o tomhle tenhle příběh vůbec nebyl. Tohle je spíš psychologická kniha. Vornis Shawovi svou "hračku" půjčí jako projev pohostinnosti a Shaw si nemůže dovolit odmítnout. A když je mezi zrůdama, očekává se od něho, že se bude sám jako jedna chovat. Ale kde je hranice?
Out of sight, out of mind.
Trochu mě znepokojilo, že jsem se v něm dokázala vidět. To, jak si hledal všelijaký výmluvy, aby umlčel vlastní svědomí. On mu přece neubližuje, takže není zrůda. On ho nikdy neznásilnil, takže je lepší než oni. On ho nechytil a nemučil, tak nemá proč se cítit provinile. Kluk si za to může sám, věděl do čeho jde, když se hlásil k protidrogovýmu. Nemůže mu pomoct, Vornis by je zabil oba. Ten kluk není jeho starost, co mu je po něm, přece nezahodí šest let svýho života a ambic? Jen jsem zírala, když Shaw tyhle vnitřní nepokoje vyřešil tím, že si vzal pivo a šel se dívat na oceán - sejde z očí, sejde z mysli. Kdo z nás tohle někdy neudělal? Kdo z nás nevěděl o něčí šikaně, ale řekl si, že to není jeho starost? Kdo z nás se neodvrací od bezdomovců na ulici, aby se na ně nemusel dívat? Kdo z nás nezavírá oči před něčím, co nechce vidět? Bylo to perfektní. Ve vší svý obludnosti to bylo naprosto nádherný.
What’s the first thing you remember?
Líbilo se mi, jak to bylo napsaný. I když byl hlavním vypravěčem Shaw, občas tam byla vhozená kapitola z pohledu zajatce. Nepřetahovali se o to, kdo je hlavní postava, tyhle kapitoly tomu jen dodávaly tu správnou dynamiku a umožnily se dívat na události z jinýho úhlu. Skvěle to Shawovo vyprávění doplňovalo. Trochu jsem se bála, že náš zajatec bude jen pěkná, ale prázdná porcelánová panenka. Byla jsem proto mile překvapená, že tomu tak nebylo. Byl samozřejmě naprosto zlomenej, po většinu času natolik zdrogovanej, že si kolikrát ani nedokázal vzpomenout, kdo je, ale přesto byl dost výrazná osobnost a často ve mně zápasila lítost s obdivem.
Whatever happens here, your soul’s unbreakable.
He kept his eyes closed.
It’s a shame the rest of me is made of fucking glass.
Přestože by se mohlo zdát, že se člověku musí při čtení obracet žaludek vzhůru nohama, není tu nic explicitního. Shaw vidí klukovy jizvy a rány a ví moc dobře, co znamenají. Vornis občas sem tam něco prohodí, takže si můžeme domyslet, co se odehrává za zdma jeho domu. Ale nikdy nic explicitního. Dokonce i když jsme zrovna v hlavě našeho zajatce, tak je to spíš o psychologii. Utíká v hlavě někam na bezpečný místo, takže kolikrát nedokáže rozlišit mezi realitou a snem. A přesto je tu fantasii ponechaný jen malý místo a není pochyb o tom, co se děje. Bylo to skvěle udělaný.
Everything here was contradictory. The island itself, so beautiful, so peaceful. So terrible.
Celej tenhle příběh je plnej protikladů - nádhernej ostrov, kterej skrývá kopu nebezpečí a zrůdnosti, který se na něm odehrávají. Vornis, milující otec a manžel, kterej ve svým volnu mučí a vraždí lidi. Nádhernej kluk, kterej je ale fyzicky naprosto zlomenej. Zachránce Shaw, kterej ale v duchu uvažuje, jestli je vůbec lepší než ostatní jen tím, že nic nedělá, jestli nakonec není úplně stejná zrůda jako oni.

Četlo se to v podstatě samo. Mělo to spád a podle mě je umění napsat něco takhle komplexního a poměrně hlubokýho jen na necelých dvě stě stran. Kvůli morální šedosti postav jsem si nikdy nebyla jistá, jak se to bude odvíjet dál. Ke konci to pro mě trochu zaškobrtlo, ale o překvapení nebyla nouze a konec (tím myslím úplně poslední stránku) byl perfektní a krásně se k celý tý atmosféře příběhu hodil. Rozhodně mám v plánu si od týhle pro mě doposud neznámý autorky přečíst něco dalšího.

Žádné komentáře:

Okomentovat