neděle 7. října 2012

The Child Thief - Gerald Brom

Moje hodnocení: 5/5

Asi všichni znají příběh Petra Pana a jeho partu dětí v Zemi Nezemi. Přiznám se, že jsem nikdy nečetla originální knihu od Jamese M. Barrieho, takže moje představa o Panovi byla ovlivněná filmama a pohádkama pro děti. Představovala jsem si ho jako rošťáka, kterej se vyžívá v dětských vylomeninách a společně s ostatníma dětma ztěžuje život ďábelskýmu kapitánu Hookovi. Dozvěděla jsem se ale, že původní verze je mnohem vážnější. Pan není roztomilej dobrák, kterej se snaží dětem pomáhat a na mysli má jen dobrodružství, který může s dětma prožít. Ne, Pan myslí na sebe, myslí si, že se společníkama by byla větší zábava, a tak děti unáší. Přemýšleli jste ale někdy, co se stane s dětmi, které vyrostou? Já nikdy. Ukázka z původní verze:
“The boys on the island vary, of course, in numbers, according as they get killed and so on; and when they seem to be growing up, which is against the rules, Peter thins them out; but at this time there were six of them, counting the twins as two.”
A přesně tahle věta inspirovala autora k napsání The Child Thief.

Příběh začíná poměrně děsivým a tak trochu traumatickým prologem, kterej nám už dopředu pomůže nastínit atmosféru, ve který se bude všechno odehrávat. Proti tomuhle se původní verze opravdu zdá jako pohádka pro děti. Tady Peter Pan neunáší děti pro zábavu. Pomocí polopravd a falešných slibů přesvědčí týraný děti, děti, který nemají kam jít, aby s ním šly do Avalonu, země, kam žádný dospělý nesmí jít. A tyhle děti, přesvědčený, že nemají co ztratit, Petera následují. Ale jak se brzo dozví, vždycky je co ztratit.

Jedním z hlavních hrdinů je Nick, kterýho Peter zachrání před jistou smrtí z rukou dealerů, kterým Nick ukradl lup. A protože Nick nemá žádný peníze, nemá kam jít, kde spát a co jíst, přijme Peterovu nabídku, aby šel s ním.
“It’s at a secret place. An enchanted island. No grown-ups allowed. It’s full of faeries, goblins, and trolls. We stay up as late as we want. No teachers or parents to tell us what to do. We don’t have to take baths, brush our teeth, or make our beds. We play with spears and swords, and sometimes,” he lowered his voice, “we fight monsters.”
Bohužel to ale není tak pěkný, jak to zní. Na Nicka čeká spousta nemilých překvapení, z nichž to, že se nemůže vrátit, je to nejmenší. Počínaje strašidelnou cestou do Avalonu, kdy jim pod nohama křupaly dětský kosti, dál umírajícím lesem plným příšer, který by si na něm rády smlsly, a očekáváním, že bude na smrt bojovat za Paní Avalonu... nekonče.

To samozřejmě není všechno. Každou noc, kterou Nick stráví v Avalonu, se mu zdají noční můry, ve kterých touží po krvi a smrti, rostou mu pařáty a jeho kůže černá, mění se na příšeru.
He raised his hands to calm them and that’s when his skin turned black. Right before his eyes, twisting splotches of darkness snaked along his arms, and scaly spots, the color of bruises, bloomed across the backs of his hands. He watched, terrified, as his fingers twisted into jagged black claws.
The creatures fled, leaving him behind. This made him angry, furious. He wanted to hurt them, wanted to chase them down and butcher every one of them.
Nick se postupně dozvídá, že se všichni dospělí na ostrově změnili v úplně stejný příšery, o kterých se mu v noci zdá, že se v ně sám mění. Vede je Kapitán, kterej je Peterův úhlavní nepřítel. A tak zatímco se Nick snaží přijít na to, jak by se dostal zpátky domů, dřív, než ostatní přijdou na to, že se mění v monstrum, a zabijou ho, připravuje Peter poslední odvetu vůči Kapitánovi a plánuje sebevražednou misi. A tak se Nick ocitá uprostřed války mezi Peterem a Kapitánem, kde jeden se snaží zachránit magii Avalonu a druhej se ji naopak snaží zničit.

Díky naprosto úžasným postavám a skvělýmu zpracování se na tenhle příběh dá dívat z mnoha úhlů a věřím, že se najdou čtenáři, kteří budou fandit Peterovi, ale i ti, kdo budou naopak fandit Kapitánovi... nebo jako Nick, nebudou fandit ani jednomu a budou prostě chtít domů. Kolikrát mě až překvapilo, jak dobře byl Peter vykreslenej. Stále se chová jako dítě (i když nějaký to tisíciletí starý), protože dítě je. Je impulzivní, všechno je pro něj jenom hra, to, co se mu nelíbí, se snaží zlehčit nebo zapomenout. Na jednu stranu ho chápu a mám ho ráda, ale na druhou stranu je to jen charizmatickej psychopat, kterýmu na jeho dětech vůbec nezáleží. Hlavně, když se zachrání jeho Paní.
You lead them to their deaths. How many, Peter? How many have died for your goddamn Lady?”
Ale stejně tak jsem chápala Kapitánův postoj. Námořník, kterej se svou posádkou uvízl na ostrově bez hvězd a Měsíce, odkud není úniku, pak se začali měnit, spousta jich dokonce zešílela a museli je zabít... Peter a jeho lid pro něho samozřejmě představovali démony a ďábly, kteří se je opakovaně snaží zabít. Můžou se jim snad divit, když se brání? Jediný, co chtěj, je dostat se pryč z toho prokletýho ostrova, zpátky domů.

Ale to není všechno. Je tam spousta dalších postav, který mají svou důležitou roli a podíl na tom, jak se příběh dál odvíjel. Například Peterovy děti. Co můžete čekat, když shromáždíte bandu misfitů, z nichž někteří utekli z domu, protože podpálili školu nebo někoho zavraždili? A když tyhle děti vystavíte tlaku, začne se projevovat jejich pravá nátura. Ze všech bych vyzdvihla hlavně Leroye. Je to jedna z klíčových postav celýho příběhu a hodněkrát jsem si při čtení musela udělat pauzu a rozdejchat tu spalující nenávist a vztek, kterou jsem vůči němu po většinu času cítila.
Ale i mezi magickýma stvořeníma v samotným srdci Avalonu se našli tací, kteří se nakonec prokázali jako mnohem děsivější než Kapitán a jeho posádka. Tací, kteří s Leroyem soutěžili o mou nenávist. Nejsem si jistá, kdo z nich to nakonec vyhrál.
Ulfger walked the path through Devilwood without fear. He sensed the rare creature and when he did, he told it to be afraid and the beasts fled before him. “Dread me,” he whispered. “Dread my coming!”
Musím říct, že jsem z týhle knihy naprosto nadšená! Celou dobu jsem to četla se zatajeným dechem, netušila jsem, jak se to bude vyvíjet, a vždycky, když jsem s něčím začala počítat, tak mě autor vyvedl z omylu a připravil pro mě naprosto nečekanej zvrat. I když většina lidí tvrdí, že je to horor, a jo, dalo by se říct, že když s bušícím srdcem čtu, jak někoho nahání nějaká příšera, nebo když cítím strach hlavního hrdiny, že to asi horor je, ale spíš bych řekla, že je to dost temnej dobrodruženej příběh s notnou dávkou psychologie.

Nemám skoro nic, co bych tomu vytkla. Jediná věc, která se mi moc nelíbila, byla to, že snad celá třetina knihy byla plná Peterových flashbacků. A já nenávidím flashbacky. I když byly skvěle zpracovaný a bez nich bych se do Petera nedokázala moc vcítit a nejspíš bych si stěžovala, že mi spousta souvislostí uniká, a chtěla bych víc informací, tak si stejně myslím, že každej příběh se dá napsat bez toho, že by se flashbacky musely použít.

Co se týče konce, ne každýmu bude po chuti. Ale mně přesně sedl do noty a jen mi to přidalo na požitku ze čtení. Jen je škoda, že to skončilo tak trochu otevřeně. Hrozně by mě zajímal další osud některých postav. Ale možná je to takhle lepší, každej si pro ně může domyslet vlastní osudy podle toho, jak si kterou postavu oblíbil nebo znelíbil.

Co bych ještě na konec vyzdvihla, je nádherná kresba. Na začátku každý kapitoly je nějakej obrázek, kterej se daný kapitoly nějak týká. Nakreslil je sám autor a když jsem se dozvěděla, že je hlavně profesionální ilustrátor a ne spisovatel, zůstala jsem stát s pusou dokořán. Klobouk dolů, s přehledem by strčil do kapsy většinu už zaběhlých autorů.

Žádné komentáře:

Okomentovat