středa 19. září 2012

Wicked Gentlemen - Ginn Hale

Moje hodnocení: 3.5/5

Tuhle knihu jsem měla v hledáčku ještě před tím, než jsem četla Irregulars nebo Hell Cops. Ale byla to poměrně dlouhá kniha od pro mě tehdy ještě neznámý autorky, abych se do ní jen tak po hlavě pustila, a tak jsem radši dala přednost jejím kratším příběhům. Po tom, co jsem je četla, a vím, jak Ginn Hale píše, se mi do tohohle chtělo ještě míň. Jenže můj to-read list narůstá a narůstá, a tak místo toho, abych se rozhlížela po nových knihách, musím udělat něco s těma stávajícíma.

Kdysi dávno se démoni nechali přesvědčit sliby o spasení a opustili peklo a vystoupili na zem, aby se stali lidmi. Bohužel to ale byla lež a jejich potomci jsou teď za pomoci svaté inkvizice uvěznění v hlavním městě a krutě stíhaní za jakýkoliv přestupek. S takovouhle premisou se setkáváme ve Wicked Gentlemen. Kupodivu jsem až při čtení zjistila, že jsou to knihy dvě, i když o stejných charakterech.

První kniha je vyprávěná v první osobě z pohledu démonního potomka Belimaie Sykese, ztroskotance závislýho na drogách. Jednoho dne za ním přijde kapitán inkvizice William Harper s žádostí, aby mu pomohl najít jeho sestru, která zmizela ze zamčenýho kočáru. Harper to řeší takhle, protože věří, že její zmizení má něco společnýho s řetězcem nedávných záhadných vražd démonů a jejím démonním milencem. Bojí se, že kdyby se to začalo vyšetřovat oficiálně, mohl by sestru zkompromitovat.
The Inquisition captain caught my attention at once. Just his uniform sent a skittering rush of panic through my languid muscles. A deep desire to slam the door and bolt it shut swept through me. But even when I was drugged to a stupor, my contrary nature arose. I looked the captain over as if he were a mere curiosity. He was a lean man. His black uniform made him seem even more compressed and hard. He wore gloves, as if he did not wish to leave even a fingerprint to attest to where he might have been. His hair was hidden under his cap.
Už když jsem to začínala číst, věděla jsem, že Hale píše spíš akční příběhy, že místo psychologie, romantiky a vášně většinou dostanu akci a napětí. A jistě, romance mezi Belimaiem a Harperem je skoro neexistující a rozhodně není středobodem vesmíru, jak by se od MM příběhu mohlo očekávat. Ale s tou akcí to tu taky zrovna nepřeháněli. Jen někde ke konci se mi trochu rozbušilo srdce při jedný akční scéně.

Celou dobu jsem při čtení měla dojem, že si čtu Jacka Rozparovače. Ta doba, která vypadala někdy ze začátku století, atmosféra města, tam bylo Hell's Kitchen, tady zase Hells Below, plus všechny ty záhadný vraždy, nezvěstná žena, vyšetřovatel v zajetí opiátů... Naštěstí to s tím nijak nesouviselo, není to plagiát.

Kupodivu, i když to bylo psaný v první osobě, Belimai mi moc k srdci nepřirostl, přestože byl svým způsobem tragickej a nedoceněnej charakter. Možná proto, že mi ten první díl přišel tak nějak neosobní.

Druhá kniha byla psaná ve třetí osobě a z pohledu Harpera. Odehrávala se pár měsíců po událostech z první knihy. Harper měl jet na dovolenou na svoje panství, ale stane se svědkem vraždy a toho, jak se to inkvizice pokusí zakrýt a shodit vinu na démony. A najednou je z Harpera nepohodlnej svědek, kterýho je třeba se zbavit.

Tahle kniha byla mnohem lepší, byla nabitá akcí, ale i emocema. Tady nebyla žádná záhada, už od začátku jsme věděli, kdo je vrah, kdo ho kryje a proč. Tady to bylo celý o závodu s časem.

Přestože to bylo psaný ve třetí osobě, tak jsem s Harperem cítila mnohem větší spojení než předtím s Belimaiem. Líbilo se mi, že Harper nebyl žádnej svatoušek a že se rozhodl pro pomstu. Ne pro spravedlnost, ale pomstu. A že se nebál porušit jakýkoliv pravidla, aby dosáhl toho, co chtěl. Stal se z něho takovej temnej hrdina, kněz heretik. A kupodivu, skrze něj, jsem začala mít ráda i Belimaie.
Harper had been told as a child that God brought Justice to every man. Harper had believed that. Even as his innocence fell from his body, even as he uncovered mutilated women and gutted Prodigals, Harper had clung to that promise. Now he couldn't make himself believe it any longer. No wide-eyed saint or righteous angel was going to give Harper Justice. He didn't even want it any longer.
What he wanted now was vengeance. For that, he did not have to wait on heaven's judgment. Vengeance he could take with his own hands. It wasn't smart. Harper knew that, but he didn't care. His life was already in ruins.
Po přečtení jsem na vážkách, jestli mám od týhle autorky zkusit ještě něco. Zatím pokaždý jsem byla z jejích příběhů poměrně otrávená, až když jsem je četla dostatečně dlouho, nebo četla pokračování, tak jsem je začínala mít pomalu ráda. Takže jestli jí dám ještě jednu šanci, bude to muset bejt něco delšího, abych dala jejím postavám čas si ke mně pomalu najít cestu.

Edit: Autorka napsala i menší bonus!

Žádné komentáře:

Okomentovat