The Archer’s Heart - Astrid Amara

Moje hodnocení: 4/5

Originálně pojatá fantasy adaptace staroindickýho eposu Mahábhárata. Nádhernej příběh plnej nečekaných zvratů a psychologie postav pro ty, kteří s daným eposem nejsou obeznámení. Rozvláčnější styl vyprávění prvních dvou knih a obecně rozsah celýho příběhu z toho ale dělá čtení, který není pro všechny.

Tohle dílo jsem už delší dobu tak nějak obcházela a okukovala. Zaujalo mě vysoký hodnocení a po pár přečtených knížkách i jméno autorky. Ale neustále mě odpuzovalo shrnutí, který jsem si četla na goodreads. Po jeho přečtení jsem nabyla dojmu, že romantika tam bude o tom, jak si bude nějakej šlechtic vydržovat chudáka naivního prince, zkrátka naprosto nerovnocennej vztah. A jak na ně bude nějakej dvořan nasranej, protože chce zabít prince a celou jeho rodinu a tenhle šlechtic, kterej mu s tím měl pomoct, mu místo toho stojí v cestě. Prostě intriky. Ha! Jsem tak ráda, že jsem se nakonec odhodlala a pustila se do toho. Protože to shrnutí je nejen zavádějící, ale v případě Tareka přímo lživý.

Příběh se odehrává v království Marhavad, kde lidi žijou podle přísných pravidel posvátný knihy Taivo. Celá země je podle učení Taivo rozdělená do jednotlivých kast a jejich rozdíly jsou propastný.

Úplně na vrcholu jsou bohem zvolení lordi, lidi z urozených rodin, kasta Triyů. Ti jako jediní můžou používat Shartary, což jsou posvátný zbraně, který můžou vyvolat zaklínadlem. Pod nima jsou kněží, kasta Drayů, pak kasta Suyů tvořená obyčejnýma kupcema, běžnýma vojákama, pracovníkama atd. Kupodivu úplně poslední nejsou sluhové a otroci, kasta Chayů, ale ještě je tu kasta Jegorů, která je složená z vyvrhelů, lidí bez jakýchkoliv práv.

The Triya are God’s chosen lords.

The world is given to them to rule and to defend.

They alone will hold the holy secrets of the Shartas.

The Draya are God’s messengers.

They will keep the temples and pray for their Triya lords.

The Suya are God’s workers and will create in God’s name.

The Chaya are God’s servants and will serve

the people of God and work God’s land.

The Jegora are the outcaste,

scourges in God’s eyes and unworthy of God.

Příběh začíná úplně nahoře - je tu otázka následníka trůnu - jestli zvolit nejstaršího syna první královy manželky, Yudara Parana, kterej je puntičkářským zastáncem zákonů a života podle knihy Taivo; nebo nejstaršího syna královy druhý manželky, Darvada Uru, kterej je v očích spousty Triyů moc revoluční. Spřátelil se totiž s člověkem z nižší kasty a dokonce mu věnoval kus země ke spravování.

Taky se děj zaměřuje na začínající aféru mezi nejmladším Yudarovým bratrem Janduem a Keshanem, kterej je politickým zastáncem Darvada.

Příběh je vyprávěnej ze tří úhlů podle tří hlavních postav. Je tu právě Jandu Paran, kterej je považovanej za nejlepšího lučištníka v zemi, má v sobě hluboce zakořeněný učení Taivo, a proto se nedá divit, že je tak trochu namyšlenej a arogantní. Jandu ale není zlej, jen vážně věří, že lidi z jiných kast jsou méněcenní, protože tak byl celej život vychovávanej.

Dále je tu Keshan Adaru, kterej má schopnost vidět do budoucnosti. Už od mala má opakující se vizi, jak stojí na bitevním poli vedle muže, jehož tvář není schopnej rozeznat. S tímhle mužem má změnit zemi, zrovnoprávnit postavení lidí a stvořit svět, kde nejsou žádný kasty. A za muže ze svých vizí považuje právě Darvada.

A nakonec je tu ještě Tarek Amia, Suya, se kterým se Darvad spřátelil. Tarek ví, jaký to je žít jako člen nižší kasty. Ví, jaký to je, když jím všichni lordi opovrhujou, považujou ho za méněcennýho, za špínu. Je proto Darvadovi nesmírně vděčnej, vidí v něm svýho hrdinu, kterýho slepě následuje a udělal by pro něj cokoliv, klidně i zradil sám sebe. Nejen proto, že ho Darvad jako jedinej bere jako sobě rovnýho a dal mu bohatství a postavení, ale proto, že je do Darvada tajně zamilovanej.

Kniha začíná pozvolna, svatbou tří bratrů Paranů s jednou ženou. Polyandrie, tak to má bejt! A ve stejnej den se Jandu zamiluje do Keshana, i když chudák Jandu ze začátku netuší, co to je, a považuje svoje city jen za obdiv. Keshan ví, že by si s ním neměl vůbec začínat, protože Jandu patří k odpůrcům Darvada. Přesto ale nedokáže odolat a snaží se Jandua všelijak zbavit jeho zažitýho smýšlení o nižších kastách. Bere ho do chudších částí města, aby viděl, v jaký bídě tam lidi žijou, jak málo mají práv, snaží se ho přimět, aby si uvědomil, jak nespravedlivý současný zákony jsou. Jandu je tím ale spíš otrávenej a Keshan kolikrát uvažuje, proč s Janduem vůbec marní čas.

Mezitím se Darvad snaží všelijak intrikovat, aby se zrovna on stal králem a aby se zbavil rodiny Paranů. A krutě ve svých intrikách využívá Tareka. Nechává ho, aby za něj dělal všechnu špinavou práci.

Tarek byl snad ze všech postav na začátku nejčestnější, nejhodnější, ale tím, že získal postavení, se snažil až slepě, aby byl dokonalej šlechtic, dogmaticky dodržoval všechny pravidla, i ty, který byly proti jeho přesvědčení a morálce. Přísahal Darvadovi věrnost a tak poslouchal každej jeho rozkaz. Postupně se z něho stával zkorumpovanej a zlomenej člověk, kterej pohrdal sám sebou, ale přesto se nedokázal vzepřít, aby udělal to, co mu jeho srdce a svědomí říkalo. Nejdřív mi ho bylo líto, ale ke konci jsem z něho byla znechucená a začala jsem ho až nenávidět.

Jandu naopak prožil naprosto opačnej proces - měl všechno, byl arogantní a pyšnej, ale pak ztratil všechno a byl dokonce přinucenej žebrat. Zažil, jaký to je mít hlad, nemít peníze a když se na něj lidi dívají svrchu. Líbilo se mi, jak Janduova změna probíhala postupně a přesvědčivě. Stále se mu do cesty pletla jeho hrdost, nebo spíš pýcha, a často cítil vztek a frustraci nad tím, že se musí doprošovat lidí, kteří by se mu měli správně klanět a plazit u nohou, vždyť je přece Triya a oni jen obyčejná spodina. Postupně mu ale dochází, že sice může mít postavení a rodokmen, ale to ho nijak nezasytí a není mu to obecně moc platný. Postupně zjišťuje, že ani nenachází sílu, aby se pohoršoval nad tím, že se koupe ve stejný vodě společně se služebnictvem.

Keshan byl nejvíc konstantní po většinu příběhu. Byl lord, ale to mu nijak nebránilo v tom, aby se snažil pomáhat lidem z nižších kast, bavil se s nima a přátelil se s nima. Ale přesto, když ke konci spadl až do úplně nejnižší kasty, cítil stud a vztek nad vlastní situací. Samozřejmě, ani mně by se nelíbilo, kdybych místo luxusu musela čistit stoky nebo odstraňovat lidský výkaly, ale Keshan se vyloženě styděl za to, co je. Vážně věřil, že je teď méněcennej. A to mi přišlo pokrytecký.

Kromě těchhle hlavní postav tam bylo i několik vedlejších, který ale dostaly poměrně velkou roli a většinou se vyskytovaly napříč celým příběhem. Například Yudar, nejstarší Janduův bratr. Měl bejt vzorem ctnosti a morálky, ale projevil se jako největší pokrytec ze všech. Myslím, že ho nenávidím mnohem víc než Darvada. Udělal chybu a pak neustále prosil o odpuštění a neustále se omlouval. Pak to ale udělal znova! A znova! A stále měl tu drzost kázat ostatním o morálce.

Stejně tak Darvad měl velkou roli. Jeho posedlost tím, aby zničil Parany a to, že se nezastavil před ničím, aby toho dosáhl, z něho dělá špatnýho člověka. Ale přesto se aspoň trochu snažil zlepšit život nižším kastám, snižoval daně, přikazoval ostatním lordům, že musí svým poddaným zajistit lepší životní podmínky, a bavil se tím, že chodil v přestrojení mezi lidi a rozdával jim peníze. Ale mám podezření, že to dělal jen proto, že mu dělalo dobře, když se mu lidi klaněli, děkovali mu a provolávali mu slávu. Ve skutečnosti mu na nich vůbec nezáleželo.

Trochu menší roli tu hrál Baram, prostřední bratr Paranů. Ale jeho jsem měla skoro nejradši. Byl to takovej velkej dobrák, kterej svou rodinu bezmezně miloval. On jako jedinej zůstal dobrej od začátku až do konce. Stejně tak Suraya, manželka Paranů. Ze začátku jsem si myslela, že bude nafoukaná, protože si odmítla vzít Tareka jen proto, že je z nižší kasty, ale nakonec se projevila jako jeden z nejsilnějších charakterů. Má můj obdiv. A pak snad už jen Anant, kterej se objevil až někdy v půlce. Je to jeden z velitelů Tarekovy armády. Byl v podobným postavení jako Tarek - miloval někoho, kdo ho nemiloval zpátky, ale přesto dokázal to, co Tarek ne - vzdal se všeho, jen aby nemusel jít proti svýmu přesvědčení. Myslím, že on, stejně jako Baram a Suraya, je jedním z mála, kteří zůstali dobří od začátku až do konce.

Většina romanticky založených knih má tu nevýhodu, že už po pár stránkách víme, jak to dopadne - kdo s kým skončí. To je případ i týhle knihy. Ale! Nevíme, jakým způsobem k tomu konci dojdou. A tahle autorka se zase prokázala tím, jak mě dokáže překvapit. Kolikrát mi až spadla čelist nad nečekanýma zvratama. Některý mě vyloženě rozesmály a některý jsem musela těžce rozdejchávat.

Stejně tak se i tady projevila její originalita. Nebylo to fantasy jen kvůli jinýmu světu a zvyklostem, to bysme si mohli rovnou představit, že jde jen o obměnu starověkýho Babylónu. Jsou tu i kouzla. Je tu další svět, svět Yashvů, démonů, kteří v podstatě ztěleňují shartary, magický zbraně, který Triyové dokážou vyvolávat. Takže kdykoliv někdo vyvolá nějakou magickou zbraň, v podstatě přivolává nějakýho konkrétního Yashvu a použije jeho sílu. Tohle mi přišlo zajímavý. Nejsou tu jen nějaký bezduchý kouzla, ale každý kouzlo představuje jednu bytost, která má svoje vědomí a osobnost. Některý umí léčit, některý jsou v podobě prokletí, některý v podobě fyzický zbraně a některý v podobě nespoutaných živlů. Tohle je to, co mě na Astrid tak fascinuje. Její fantazie není omezená na zaběhlý formy mýtických bytostí, jako jsou třeba draci nebo upíři, nebo obyčejných kouzel abraka dabra, tak a levitujeme nebo házíme ohnivou kouli. Stejně tak to není typickej pseudoevropskej středověk, kterej je tak obvyklej ve většině fantasy. Vymejšlí si svůj vlastní svět a bere ho do hloubky, vytváří skutečně naprosto novej a jedinečnej svět s vlastní kulturou a zákonitostma.

Jen jedna malá věc mě trochu rozčilovala - homosexuály tam nazývali sodomity - ale když je úplně jinej svět s jinou historií a náboženstvím, tak nejspíš nebyla ani žádná Sodoma nebo Gomora, ne?