Irregulars - Nicole Kimberling & Josh Lanyon & Astrid Amara & Ginn Hale

Moje hodnocení: 4/5

Sbírka čtyř příběhů různý kvality ale na stejný téma a ve stejným světě. Něco jako Muži v černém v novým kabátě.

Začala jsem tuhle knihu číst, protože mě zaujalo vysoký hodnocení na goodreads, plus i jména autorů. Některý jsem už znala a některý jsem měla v plánu si už přečíst, takže jsem věděla, že se jedná o velký jména. Navíc kombinace fantasy a MM mě naprosto fascinovala, stejně jako myšlenka sdílenýho světa, něco, s čím jsem se dosud nesetkala.

Jedná se o soubor čtyř příběhů od čtyř autorů, kteří se spojili a společně vytvořili svět, kterej se od toho našeho liší jen tím, že je pomocí portálů propojenej s jinýma světama, a tak mezi náma žijou goblini, víly, trolové, démoni, upíři a všelijaký pochybný stvoření. Samozřejmě, aby se předešlo chaosu a panice obyvatel, vypadají jako normální lidé a jejich pohyb mezi náma má na starost organizace zvaná NIAD - Nato Irregular Affairs Division - a její agenti jsou zkráceně nazývaní Irregulars - odtud název sbírky. Každej z autorů dostal jednu báseň a na jejím základě měl vytvořit příběh zapadající do tohohle světa.

1.příběh - Cherries Worth Getting - Nicole Kimberling - 3/5

“We must not look at goblin men,
We must not buy their fruits:
Who knows upon what soil they fed
Their hungry thirsty roots?”

The Goblin Market

— Christina Rosetti

Jako první příběh ve sbírce měl tu nevýhodu, že mi chvilku trvalo, než jsem se zorientovala a seznámila s novým světem. Konkrétně tady jsme nahlídli do komunity a zvyklostí goblinů a upírů. Dva agenti se tu snaží objasnit záhadný zmizení několika lidí, který dávalo spojení obchod s bílým masem zcela novej rozměr.

A na pozadí týhle zápletky se vyvíjí vztah našich dvou hrdinů, kteří nám poodhalujou svoji společnou historii, kdy se rozešli ne zrovna v dobrým, a teď si k sobě zase pomalu nachází cestu. Tvořili celkem netradiční pár - člověk vegetarián, kterej je v podstatě rasista - vůči goblinům - a goblin pojídající cigarety :) Bohužel (nebo bohudík?) jsem ale tu jejich romanci necítila. Opravdu ustupovala do pozadí samotnýmu vyšetřování. Možná i proto se mi tahle sbírka tak líbila - láska je až na druhým místě.

2.příběh - Green Glass Beads - Josh Lanyon - 3.5/5

They are better than stars or water,
Better than voices of winds that sing,
Better than any man’s fair daughter,
Your green glass beads on a silver ring.

 Overheard on a Saltmarsh

— Harold Monro

Tady už jsem věděla, co se děje, i když mě na začátku rozhodilo, že jedna z postav nebyla vůbec agent. Ba naopak - spíš záporná než kladná postava. Obchodník s nelegálníma kouzelnýma věcma z jiných světů. Jeho rasa byla taky zajímavá - napůl víla. Hrozně se mi líbilo zjišťovat zvláštní schopnosti jednotlivých ras, protože ty tady nejsou jen na okrasu a dodání pocitu magičnosti. Každá rasa v týhle sbírce se skutečně vyznačuje určitýma charakteristikama.

U týhle povídky se mi ale moc nelíbil konec. Přijde mi, že to sklouzlo do poměrně přeslazený roviny, což mi není po chuti a u Lanyona na to nejsem vůbec zvyklá. Ale i tak, rozhodně to stálo za přečtení. Už jen kvůli tomu "chyť mě, když to dokážeš" dynamice hlavních hrdinů.

3.příběh - No Life But This - Astrid Amara - 4.5/5

I have no life but this,
To lead it here;
Nor any death, but lest
Dispelled from there;

Nor tie to earths to come,
Nor action new,
Except through this extent,
The Realm of You.

— Emily Dickinson

Tak tohle mě úplně dostalo. Byla jsem až v šoku, jak originální a plnej dokáže bejt tak krátkej příběh. Byl jeden z nejoriginálnějších, co jsem kdy četla. Ne zápletkou nebo tak, ale novou rasou - Aztaw. Zatímco většina autorů se uchyluje k víceméně známým magickým stvořením (víly, goblini, démoni, upíři, trolové nebo i třeba mořský víly), Astrid si vymyslela něco kompletně novýho. Svět Aztawů je v naprostý tmě a ovládají různý kouzla, jedinečný pro každýho lorda. Kouzla ale musí pohánět krví, takže do našeho světa chodí unášet lidský oběti, protože sami jsou takoví vyschlí, studení, bez krve. Fascinovalo mě to, jejich kultura mi připomínala tak trochu faraónskou hierarchii, všechny ty oběti a víra v posmrtnej život. A když jsem si měla představit, jak vlastně vypadají, vždycky mi v mysli vyskočila představa navigátorů z Duny, i když vím, že s nima nemají nic společnýho. Tak moc cizí pro mě byli.

Hlavní hrdinové v tomhle příběhu jsou sice čistě lidé, ale jeden z nich vyrůstal většinu svýho života právě ve světě Aztawů, kde byl bodyguardem/assassinem jednoho z jejich lordů, takže jeho morálka a sociální um jsou tak trochu zrezivělý. Nádherně se v něm propojuje chladnost zabijáka a hluboká osamělost někoho, kdo touží po lidským teple. Dohromady tak působí trochu neohrabaně a nesměle. Jeho protějšek, agent vyšetřující vraždu svýho bejvalýho partnera, naopak působí sebevědomým až arogantním dojmem, i když uvnitř mi přišel vyděšenej a snadno zranitelnej.

Tahle krátká povídka mi přesně sedla do noty. Jen náznak/minimum romance (ale ta trocha je tak krásně hořkosladká!), spousta akce, napětí, ale i zábavy. Hrdinové se zrovna moc nemusí, ale v rámci vyšetřování spolu musí spolupracovat. A to všechno je krásně okořeněný tajemnou kulturou a kouzlama Aztawů. Miluju ji.

4.příběh - Things Unseen and Deadly - Ginn Hale - 4/5

The dead are selfish:
They make us cry, and they don’t care,
They stay quiet in the most inconvenient places,
They refuse to walk, and we have to carry them
On our backs to the tomb…

Diatribe Against the Dead

— Angel Gonzalez

Oproti ostatním příběhům mi tenhle přišel mnohem víc nadpřirozenej. Už o ostatních světech neslýcháme jen z vyprávění postav, ale tady je dokonce i navštívíme. Navíc mi historie hlavního hrdiny tak trochu připomíná marvelovský zápletky - obyčejnej člověk, na kterým dělají pokusy a on tak získá nadliský schopnosti. Konkrétně má přístup do říše mrtvých, protože sám je neustále na hranici mezi životem a smrtí, nemůže zemřít. Nechci ale prozradit moc ze zápletky, protože některý okamžiky byly až úsměvný a přišly mi jako parodie na jednu známou pohádku.

Jako poslední příběh v týhle sbírce měl tu výhodu, že už mohl pracovat se vším, co napsali ostatní autoři. Takže se tu buď přímo vyskytly, nebo aspoň byly zmíněný postavy ze všech předchozích příběhů. Líbilo se mi, že to tak všechny příběhy víc propojilo, až opravdu vznikl jeden jedinej svět, kterej tihle autoři vytvořili.

Na konci mě až mrzelo, že to všechno skončilo. Zajímavej svět, o kterým bych si s chutí přečetla další povídky. Stejně tak originální postavy, o kterých bych se chtěla dozvědět mnohem víc. Třeba jednou napíšou pokračování, jako to udělali v případě Hell Cop.